Jubilejní 5té setkání rodičů s dětmi

(článek měl vyjít v roce 2004, je tedy poněkud zastaralý, ale bylo mi líto vás s ním neseznámit – účastníci alespoň mohou trochu zavzpomínat – pozn. Redakce)

Letos, tak jako i v předchozích dvou ročnících se podzimní zářijové setkání rodičů s dětmi konalo v podkrkonošském Mostku. Tento sraz se vyznačoval historicky nejvyšší účastí – a to celkem 58 účastníků, z toho 27 dětí. Palečků přijelo dohromady 24, z toho bylo 19 dětí.

Náš již starý známý hostinský Jirka Muller gradoval svou pohostinností, tolerancí a přátelstvím. Po celou dobu pobytu pokorně snášel naše ratolesti, které systematicky penzion „demolovaly“. Pomáhal připravovat program a pečlivě se staral o přísun krmě i itiva.

V pátek večer bylo nafouknuto 100 kusů balónků, které po vyhlášení „balónkové bitvy“ byly zničeny v zápalu boje. Děti i rodiče měli dlouhý večer, který byl ve znamení seznámení se s novými členy našich setkání. Úctyhodnou perlou byla rodina Buchtova s pěti adoptovanými dětmi, které do kolektivu zapadly tak, jak by se znaly již dávno.

Na sobotu bylo naplánováno soutěžní dopoledne plné sportovních disciplín, včetně hodů na různé cíle, střelbu z luku či vzduchovky, kuželky, slalom, kriket a jiné. Přestože počasí nám letos příliš nakloněno nebylo, děti byly maximálně spokojené. Každý účastník vyfasoval na hruď své startovní číslo, čímž se cítil jako na opravdickém sportovním klání. Za své úporné snažení byly děti již tradičně odměněny diplomy a letos poprvé i medailemi. Palečkové rovněž obdrželi čepice a trička s emblémem společnosti. Odpoledne patřilo atrakcím uvnitř penzionu. Neobvyklé popularitě se těšil Pešek, který chodil tak dlouho okolo, že si mnozí začali myslet, že snad ani nikdy nedojde. Velkým trhákem se stala přetahovaná na laně v kategoriích – děti, tatínkové, maminky. Těžko říct, kdo se vlastně bavil nejvíce.

Opět byl dlouhý večer, který vyvrcholil naprosto nečekaným zážitkem - byť září, přišel Mikuláš.

Po drahné chvíli, kdy si děti již skutečně myslely, že Mikuláš přišel z kuchyně sám, vřítil se do místnosti hlavním vchodem čert. Čert černý jako peklo samo a nesmlouvavý s nikým. Kdo by řekl, že oprávněné obavy z čerta měl i Vojtíšek, který kdyby se lépe čertovi zadíval do očí, mnohé by prohlédl... Nicméně tak jak to má být - po všech básních a písních byly všechny děti po zásluze bohatě odměněny.

Na nedělní dopoledne byla vyhlášena bojová hra. Po loňském úspěchu nebylo těžké vytyčit odpovídající trasu lesy, které penzion obklopují. Rodiče rozmístěni coby dozorčí jednotlivých stanovišť vpisovali poctivě body do karet všem soutěžícím skupinám. Letos kralovala všem atrakcím houkající sova u chaloupky se žebříkem, neboť přilétla až z dalekého konce Slovenska. I toto bylo pro malé i velké Palečky zajímavé zpestření, byť měli někteří potíže s porozuměním některých výrazů typu "čučorietka" a pod. Inu - jiná doba.

No a pak se již opět přiblížil ten okamžik, na který se nikdo nikdy netěší - konec a loučení. Letos bylo loučení opravdu dlouhé, neboť tolik účastníků nikdy předtím na setkání nebylo. Je třeba věřit, že tento trend bude i nadále pokračovat a že Palečků v této sekci bude víc a víc. To i navzdory smutnému faktu, že vzhledem k rozrůstajícímu se počtu aktérů nebude již nadále možné konat tato setkání v Mostku. Pro příští a případně další ročníky je již nyní hledána jiná lokalita s ubytovací kapacitou min. 70 míst. Toto je úkol nelehký, neboť se nejedná pouze o ubytovací kapacitu, ale také o nalezení podobně vstřícného personálu, jaký jsme měli k dispozici doposud. Je tedy třeba, aby se na vytipování podobného místa podíleli všichni rodiče Palečků – společně pak dáme něco dohromady.

Na závěr tedy zvolávám: "Chvála a čest Mostku a ať žije 6té setkání rodičů s dětmi zase někde jinde!"

Na viděnou s Vámi všemi se těší

Jirka Zdražil, Liliana a Vojtíšek